Hoher Nock, Arco a iné radosti
Text a foto: Ondra Kříž
|
|
|
Tak jak už se stalo tradicí, na podzim jezdím do Arca
užít si závěr lezecké sezony.
Takže hned další den po závodu 5BV jsem v neděli
14.10. ráno v 1:15 nastoupil do autobusu a hurá do Brna
a následně do Arca.
Letos bylo v plánu nejen Arco. Spolulezkyně se
inspirovala článkem na serveru Horyinfo.cz o skvělém
lezení v rýhovaných plotnách kopce Hoher Nock. A tak jsme cestu do
Arca rozdělili na poloviny. Brno – Hoher Nock, Hoher Nock – Arco.
Spali jsme na parkovišti pod kopcem a v pondělí
ráno hurá hore. Došli jsme pod stěnu,
ale spolu s námi došel i déšť. Nástup v 1100m výškových je cca
2,5-3 hodiny dle zdatnosti. Takže jsme utekli zpět k autu a jeli do
Arca... Cestou jsme jeli přes dvě sedla/prusmyky, kde už ležel sníh. Na Brenner
pass bylo dokonce 50cm sněhu.
V pondělí večer dojíždíme do Arca, přímo na
parkoviště pod Parete Zebrata. Za deště přendávámě věci v autě a po
večeři jdeme stále za deště spát.
Úterní ráno je už lepší, i když na okolních kopcích
leží nahoře sníh. Jdeme lézt na plotny nad Lagem - Corno di Bó (levá strana Lago di Garda),
protože tam fouká a po dešti rychle skála vysychá. Super plotnové lezení
od 4a do 5c. Lezu nové cesty, které jsem na jaře nelezl.
Nalézám do cest, které nejsou ani v pruvodci a mohu říci, že už mám
celou oblast vylezenou. Doporučuji pro každého, kdo nikdy nezkusil plotny.
S dostatkem expresek (několik delších, když cesta kličkuje) se dají
spojovat i délky, takže 60m lezení v kuse není problém. Po lezení
jedeme do Arca nasávat místní atmosféru. Spíme opět na pankáče na parkále pod
Perete Zebrata.
|
|     
Brenner
pass...
platne nad Lagom pri Torbole - Corno
Di Bo
slackline a Ondra
|
|
Středa
a my konečně jdeme na Parety. Vybíráme cestu Tereza (délka přes 440m,
klasifikace 5c). Bohužel je
cesta hodně zatečená po předchozích deštivých dnech. Parťačka přesto nalézá do
první délky.
Klíčové místo je s tekoucí vodou a proto zakládá friend
a vklíněnec. Nakonec padá. Friend nevydržel,
vklíněnec drží. Spuštím jí dolu a dolézám cestu. Protože jí to trochu
vzalo, cestu balíme a jdeme
zkusit jinou. Nakonec si vybíráme Parallelo 46, kterou už jsme sice lezli, ale
pro Kristýnu je to ideální na
uklidnění po předchozím pádu. Délky se dají spojovat, když máte 60m lano (my
lezeme s dvojičkami/pulkami),
takže Kristýna ze šesti délek dělá jen tři a všechno tahá sama. Po
dolezení zkouším
další cesty, do kterých jsem si dříve netroufl a všechny pouští
a klíčová místa přelézám s klidem
a až pak si vzpomínám, že tohle přece měla být klíčová místa. Což mně
samozřejmě velmi těší. Po
lezení jdeme zpět na parkoviště, vaříme a protože ještě zbývá čas,
natahujeme slackline a zkoušíme
chodit a pilovat naši rovnováhu.
Čtvrtek
a my jedeme na delší cestu od Arca nad vesnici Preore. Cestou se stavujeme
v Sarche a kupujeme
sýry, olivy a sušené plísňové salámy.
Lezení a materiál je podobný tomu, které je ve Porubce. Lezu
na OS jednu 6a, dvě 5c a jednu cestu co není v pruvodci, ale tipuji na 6a.
K tomu ještě pár 5b,
4c. Krásné lezení, hned u parkoviště a s tekoucí vodou. Po
lezení padá rozhodnutí a my vyrážíme
na dlouhou cestu zpět pod Hoher Nock, pokusit se znova o tyhle krásné
plotny. Cesta byla
náročná,
plná mlhy, ale ráno v pátek v cca 1:00 stojíme na parkovišti
a jdeme spát.
|
|
|
|
   
Hoher Nock platte a
superšpáry
|
|
V pátek
se budíme do krásného azurového dne. Absolvujeme nekonečné martýrium stoupání
tři hodiny
stále do kopce, ale výsledek stojí za to. Cestou se potkáváme s dvěma
lezci od Salzburku, a tak čas
rychleji utíká při společné konverzaci. Chlapi jsou rychlejší a vybírají
si lépe vyjištěnou cestu Platteeuphorie
5+. My vybíráme Diretissima 5+, která je jištěná spíše střídmě a tak se
hexy a dva friendy
velikosti 2-3 hodí. Chlapi mají 12 nýtu na 2 délky, my 4. Lezení je nádherné,
úžasné a plné krásných
pocitu. Materiál drží krásně na tření, expozice díky delším odlezum tomu dodává
ty správné grády. Po dolezení se schází dolu. My zkoušíme slaňovat
dohromady s Rakušany, ale zjišťujeme, že riziko zaseknutí uzlu svazujícího
dvě lana ve žlábku je dost vysoké. Po slanění to chlapi balí, že jsou
„satysfáj“, my zkoušíme jejich cestu Platteneuphorie, ale po první délce to
také balíme. Scházíme na parkoviště, vaříme a rozhodujeme se přespat ještě
jednu noc a další den jet na vícedélky Kampermauer, které jsou jen 20km
daleko. Já tam mám navíc „pytel“ starý tři roky, kdy jsem vypadl, dost se
proletěl a pochroumal si kotník na polici.
|
|
   
Kampermauer
"kletterngarten" náš domov
pod Parette Zebrata
|
|
|
|
Sobotní vstávání po pěti dnech lezení je těžší, ale
protože touha po lezení je silnější, s úsměvem jedeme do Kampermaueru. Vybíráme
si „.moji“ starou cestu Vegetarienkante 5- (http://www.bergsteigen.at/de/touren.aspx?ID=168) . První délka má kompletně odstraněné
jištění, takže jsem jen rád, že mám sebou hexy a dva friendy a lezu
po svém, včetně lehkého převisu. Třetí délka je nezvykle těžká
a s ohledem na parťačku to balíme a slaňujeme dolu. Dole si
kontrolujeme nákres s realitou a zjišťujeme, že asi
i v třetí délce chybí jištění a my nalezli do těžší cesty. Jako
náhradu volíme Wasserfallkante 5+. Nástup lezeme těžší 5+ variantou přes
převis. Zbytek cesty je krásné lezení s dobrými chyty a jen pár
těžšími místy. Cesta je celkově krásná. Slanění je 2x 60m, takže lézt je
potřeba s dvojičkami/pulkami. Po dolezení se rozhodujeme podívat se na
minioblast mezi vesnice Windichsgarsten a Rading, kolem které jsme jeli
ráno. Nacházíme vyloženě kletterngarten. Plotnové lezení, dobře zajištěné,
parkování přes cestu cca 30m daleko. Vedle ploten je stará štola, tak bereme
čelovky a jdeme na pruzkum. Štola je krátká a asi sloužila jak sklad
trhavin pro blízký lom. Rozhodujeme se zakončit výlet lezením na Peilsteine,
což je sportovní oblast pod Vídní. Vyrážíme tedy zase vpřed. Cestu dost
komplikuje mlha a na parkoviště pod Peilsteinem není vidět dál než 15m.
V noci nás navštěvují utečené krávy, které ze začátku podle hluku považuju
za divočáky nebo smečku psu, což mně celkem vylekalo.
Sobotní ráno je hnusná mlha, vysoká vlhkost, která
nakonec přechází v mrholení a drobrný déšť. Takže to balíme
a vracíme se po týdnu do Brna.
Celkově jsem spokojený a vím, že na jaře pojedu
zase. Příští rok to bude skutečně hodně brzo, protože díky jarním prázninám v Žilinském
kraji chceme jet se Zuzkou už 23.2 až 3.3.
|
|
|
|
|
